Sněženky pro Jiřího Menzela

Dovolte mi také zavzpomínat na režiséra Jiřího Menzela (23. 2. 1938 – 5. 9. 2020), který jezdil do Kerska více než padesát let. Když ještě žil spisovatel Bohumil Hrabal (28. 3. 1914 – 3. 2. 1997), jezdil za ním…

…Vzpomínám na společné chvíle s panem Hrabalem v Kersku, když jsem za ním jezdil ještě v dobách, kdy on nesměl publikovat, a já jsem nesměl točit, tak jsme tam měli hezké chvíle, hezké dny, kdy se jenom veselilo, jedlo se a pilo a bolševik nám mohl být ukradenej… (rozhlasová nahrávka ČR Region, zdravice 10. Hrabalovu Kersku)

Pracovali spolu na filmových scénářích podle Hrabalových knih…

…Nikdy to nejsem já, ale je to Jiří Menzel, který přijde s nápadem, co by chtěl z mých textů točit. Tak nějak to zraje jako dítě v těle matčině. Nejdřív si o tom vypravujeme v Kersku, pak Jiří přinese boďák, sestavu obrazů, jak by měly následovat. A já je obleču do filmové povídky, kterou mu předám, a ten mi ji za čas vrátí, když doplní obrazy nebo některé zpřehází už podle svého filmového pojetí. Pak se zase procházíme Kerskem a já pod dojmem Menzelova filmu znovu přepíšu ten filmový text, který zvolna narůstá ve filmový scénář… (rozhovor s Bohumilem Hrabalem, pro časopis Kino č. 3, 1984)

Jiří Menzel v Kersku poznal kromě Hrabalovy rodiny také celou řadu jeho přátel…

…V první půlce sedmdesátých let jsem jezdil do Kerska často. Hodovalo se tam. Hrabalovi, jeho bratr se švagrovou, kteří měli baráček hned vedle, další sousedé a přátelé, pan Marysko s manželkou, Pavel s Olinkou, každý přinesl něco, byl toho plný stůl… (Jiří Menzel, Rozmarná léta)

Filmy, které vznikly díky jejich přátelství, patří dodnes ke zlatému fondu české kinematografie. Kdo by neznal oscarové černobílé Ostře sledované vlaky (1966), tehdejšímu režimu se nehodící trezorové Skřivánky na niti (1969, premiéra 1990), romantické Postřižiny (1980), kerské Slavnosti sněženek (1983), či výpravný film s mezinárodním obsazením Obsluhoval jsem anglického krále (2006)?

Po odchodu spisovatele z tohoto světa vznikl v Nymburce Klub čtenářů Bohumila Hrabala a z jejich popudu se zrodila akce Hrabalovo Kersko. První ročník proběhl v roce 1998, zatím poslední – jednadvacátý – v roce 2019. Letošní Hrabalovo Kersko muselo být z důvodu všem dobře známých (epidemie) zrušeno. V průběhu let Kersko navštívila celá řada významných osobností spjatých s dílem autorské dvojice Hrabal – Menzel: Josef Somr, Naďa Urbánková, Václav Neckář, Jitka Zelenohorská, Pavel Nový, Zdena Hadrbolcová, Jaromír Šofr, Petr Brukner, František Řehák, Blanka Lormanová, Jaromír Hanzlík… Režisér Jiří Menzel jezdil do Kerska tedy dál i po Hrabalově smrti. Cítil povinnost předávat jeho odkaz dalším generacím…

…Na Kersko a pana Hrabala mám pořád hezké vzpomínky, a jak můžu, tak se tam vždycky rád znovu podívám… (rozhlasová nahrávka ČR Region, zdravice 10. Hrabalovu Kersku)

Hrabalovo Kersko režisér navštívil celkem šestkrát, většinou v doprovodu své rodiny, jednou také se štábem indických filmařů, kteří o něm natáčeli sedmihodinový dokument CzechMate – In Search of Jiří Menzel.  Filmaře zajímalo, proč se Bohumil Hrabal, zvyklý na město, nastěhoval zrovna sem. Pan Menzel odpověděl, že Kersko je takové lesní město, s hlavní třídou a ulicemi, kam se lidé stěhovali za zdravým vzduchem a zdravou vodou…

Jsem vděčný osudu, že jsem se mohl s Jiřím Menzelem potkávat, a to nejen při Hrabalově Kersku. Jednou jsem se ho zeptal, jestli si myslí, zda-li byl pan Hrabal rád, že na něj stále v Kersku vzpomínáme? Odpověděl mi, že si je jist, že by zcela určitě měl pan Hrabal radost. Když jsem se ho ptal na jeho filmy, řekl, že se za svými filmy již neohlíží…

…Já se bojím, nedělá mi to dobře. Jsem rád, když mě někdo za to pochválí. Jsem šťastný, že se na film dá ještě koukat, ale sám jej vidět nechci… (Slavnosti sněženek – lidské osudy a odhalená tajemství v Hrabalově Kersku)

Když jsem Jiřímu Menzelovi předal moji knihu oslavující Hrabalovy povídky a stejnojmenný film Slavnosti sněženek, napsal mi, že při čtení je upřímně dojat, protože mu to připomnělo úžasné chvíle, které v Kersku prožil, a že je skvělé, že tato kniha vznikla. Režisér neodmítl ani mé přání – vidět a potěžkat si jeho nejslavnější cenu – sošku Zlatého Oscara – která mě překvapila lehce ošoupanýma nohama, za které ji každý drží.  V roce 2017 jsem byl s manželkou pozván jako host ke Zlatému tygrovi v Praze k natáčení rozhlasového pořadu Hrabalovský Tobogan. Byl tam i Jiří Menzel, který byl známý také tím, že nepil alkohol. Poručil si vodu. V průběhu povídání se pak v přímém přenosu stalo, že mu moderátor Aleš Cibulka vylil sklenici vody rovnou do klína. Pan režisér zachoval klid a pronesl krásnou větu: „Tak teď konečně můžu jít z hospody zlitej!“  Pan Hrabal by měl radost!

Jiří Menzel se stejně jako Bohumil Hrabal dožil požehnaných dvaaosmdesáti let. Oba již odešli, ale možná, že zase spolu spřádají plány na další film…

…Doufám, že zase jednoho dne se Jiří zjeví v Kersku a při procházce se mu zjasní oko a optá se mne s tím jeho smíchem, zda bych s ním opět nechtěl něco točit, že už má nápad, co… (Bohumil Hrabal, Kino č. 3, 1984)

Bronislav Kuba, Kersko